Společnost má nastavené, že muži musí umět všechno a dělat všechno. Musí chodit do práce, musí se starat o děti, musí doma leccos opravit, musí postavit dům, musí uklízet, musí vařit, po nabitém dni musí nadšeně svádět ženu a v žádném případě nesmí být nikdy na nic unavený a všechno musí zvládnout sám.
Je to potřeba?
Je fajn, když muž zvládne vyměnit baterii, vyměnit kolo na autě nebo vyrobit poličku. Jenže ne každého muže k tomu jeho otec vedl. Ne každý je zručný a dokáže si s těmito věcmi poradit. My ženy automaticky očekáváme, že každý muž je zručný a se vším si ví rady, a nějak odmítáme přijmout, že to tak vůbec být nemusí. Nutíme je, aby zvládli všechno, a když to nezvládne, máme tendence mu to vyčítat. dámy, ruku na srdce – kolik z vás dělá VŠECHNY ženské povinnosti, vždy a s úsměvem?
I muž je jen člověk, a proto není třeba mu každý neúspěch neustále připomínat. Naopak když se mu něco povede, tak ho pochvalte, byť se vám to zdá hloupé, protože vás taky nikdo za skvělý oběd nechválí. Moment – opravdu ne? Nikdy vám muž neřekl, že ta svíčková se vám mimořádně vydařila?
Není ostuda se nepouštět do něčeho, co sami neumíme
Stavíte nebo rekonstruujete, a chcete po muži, aby všechno dělal sám, i když je třeba ajťák? Nucením a výčitkami ho akorát vystresujete. Pokud se na něco kdokoliv necítí, je to naprosto v pořádku. Nikdo neumí všechno, a pokud je to možné, na odborné práce si někoho najděte. Než to pokazit a platit dvakrát, raději to zaplaťte hned a jednou.
Neklaďte na svého muže příliš vysoké nároky, protože se může stát, že se najde jiná, která bude ráda za to, co dělá a co umí. To platí i pro muže. Ve vztahu by se k sobě zkrátka měli lidé chovat s úctou. Zapracujte na tom, a nebudete se muset ani jeden užírat tím, že jste něco nezvládli. Život je příliš krátký na zbytečné hádky.